Tyto hodnoty jsou ohroženy neustále
Proto již před 200 lety řekl jeden z „otců zakladatelů“ Thomas Jefferson, třetí prezident USA a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti.
„Strom svobody je občas nutné zalít krví tyranů a vlastenců“.
A současné období není výjimkou. Dalo by se říci, že po nadšení v roce 1989 dochází asi od roku 2000 k plíživému zvratu poměrů, který se zrychlil po našem vstupu do EU po roce 2004.
Proč?
Na rozdíl od ČR, kde se většina obyvatel těšila z konce komunismu a jásala nad nabytou svobodou, ve „starých“ zemích EU tuto historickou zkušenost zcela postrádali.
Navíc se v nich stále více převažující ideologií stala ideologie moderního (sociálního) liberalismu. Čím se vyznačuje a v čem je škodlivá? Jako obvykle, přidání různých adjektiv může velice, někdy úplně změnit původní význam termínu – příkladem může být „právo“ a „rudé právo“ či „akt“ a „pietní“ akt.
Pro vysvětlení situace v tomto případě musíme začít pojetím svobody. Ta se obvykle dělí na negativní a pozitivní.
Negativní je ta, která byla a je základem liberalismu (bez adjektiv). Znamená svobodu od vnějšího nátlaku – v podstatě ukládá státu povinnost nezasahovat do života občana, pokud nepřekračuje zákony.
Pozitivní svoboda, která je typická pro liberalismus moderní (sociální), je svobodou „k“ – tedy svobodou k realizaci svých vlastních životních cílů a zájmů, na které má občan dle názoru státu „nárok“.
Zatímco pojetí negativní svobody odpovídá povinností ostatních nezasahovat, pojetí pozitivní svobody odpovídá povinnosti státu (tedy všech občanů) tuto pozitivní svobodu alespoň v nějaké míře zajišťovat každému členu společnosti. Jako výsledek vzniká masívní přerozdělování (tedy zajišťování zdrojů státem), omezování osobní (negativní) svobody všech občanů a samozřejmě zásahy do tržního procesu.
Mizí to, co Hayek i Mises ve svých pracích předpokládají jako nezbytnost – jasná, tvrdá a pro všechny stejně platná pravidla, jejichž překročení se trestá.
Jádrem jejich přístupu byla spravedlnost pravidel, nikoli spekulace o spravedlnosti výsledku. Dosáhl-li někdo úspěchu či bohatství podvodem, zasluhuje trest. Nedošlo-li však k podvodu či násilí, pak (klasičtí) liberálové trvají na svých „zlatých“ pravidlech chránících život a vlastnictví – tj. žádné speciální daně pro bohaté; žádné povinné návody, koho zaměstnávat (např. ženy), a koho nikoli (např. cizince); žádné kvóty na počty žen ve vedení firem, nýbrž ochrana soukromého vlastnictví.
Moderní (sociální) liberalismus tedy:
– vychází z pozitivního pojetí svobody a sociálního státu, který reguluje ekonomiku, včetně sociálních záležitostí
– stát má přerozdělením zajistit všem stejné výchozí podmínky (ne příležitosti) pro rozvoj
– sociální stát zabezpečuje právo na práci, vzdělání, zdravotní péči, bydlení, blahobyt, štěstí…….
– prosazuje princip pozitivní diskriminace = speciální výhody pro znevýhodněné
(jako příklad si stačí vyhledat nápady ministra Diensbiera).
Ve veřejné sféře pak prosazuje individualismus – relativismus, pravda individuální, názory jsou si rovné – takový systém pak nemá šanci proti těm, kdo bojují za svojí pravdu.
Důsledky vidíme okolo sebe – zloděj má stejná práva jako okradený (zkuste se bránit a můžete očekávat obvinění z “nepřiměřené obrany”).
Podle EU má Izrael i Palestinci stejnou “pravdu” a jistě se tedy “rozumně dohodnou”. A proto EU masívně podporuje Palestince bez ohledu na důsledky pro Izrael a konec konců pro nás pro všechny.
Stručně řečeno – heslo “MY to zařídíme” nevymyslel Babiš – je to základ sociálního liberalismu… on si ho jen dal na plakáty.
Jaká z této doktríny plynou rizika?
Ekonomická
Masívní přerozdělování (spojené s odpovídajícím zdaněním) podvazuje ekonomiku, likviduje trh iniciativu jednotlivce – tedy to, na čem stojí (či spíše stály) základy našeho blahobytu.
V současné době přerozděluje stát v ČR více než 42% HDP. A den “daňové svobody”, který je dnes v červnu, byl v roce 1930 12. února.
Prostě stát a státy EU prosazují řízene hospodářství, státní řízení ekonomiky a s tím spojené regulace téměř všeho “ve prospěch všech”.
Pro svobodu jednotlivce
Pokud takto politicky vynucujeme „vyrovnání příležitostí“ a „rovnost výsledku“, útočíme na samotnou podstatu společenského systému, který nám dal moderní civilizaci. Vždy se tak totiž děje na úkor svobody volby občana, práva a svobody zaměstnavatele vybrat si své zaměstnance, na úkor smluvní svobody, na úkor naší jistoty, že nám domácí či evropští politici nezkonfiskují naše výdělky či majetky (jak se již ostatně stalo na Kypru).
Navíc nelze přehlížet, že většina regulací „ve prospěch občanů“ nejen omezuje svobodu volby jedince, ale i jeho majetek. Většina regulací totiž vyžaduje přímé či nepřímé platby za něco, co by občan na základě svého svobodného rozhodnutí většinou neplatil (obnovitelné zdroje, energetické štítky budov, povinné revize komínů, sběr bioodpadu… další příklady si čtenář najde nepochybně sám).
Pro demokracii
Předseda vlády Bohuslav Sobotka nedávno upozornil na erozi parlamentarismu, která se projevuje stále klesající účastí ve volbách a slabou důvěru občanů v politiky.
Nikoliv – klesá možnost občanů aktivně ovlivnit svůj život a proto se o to řada z nich zcela logicky přestala snažit.
Stačí pohlédnout na statistiku – do konce roku 2013 čeští zákonodárci navrhli a schválili 515 předpisů, které se nějakým způsobem vztahovaly k legislativě Evropské unie. Šlo tak o necelých 38 procent veškeré přijaté legislativy, dohromady bylo za posledních deset let nově schváleno či novelizování 1153 zákonů.
Na znění a obsah těchto zákonů neměl občan ČR žádný reálný vliv. Vliv EU však nemůžeme redukovat jen na národní předpisy, které náš parlament schvaluje na příkaz z Bruselu (tzv. transpozice). EU totiž nevydává jen „směrnice“ (directives), které přikazují národním parlamentům přijmout ten či onen zákon a dosáhnout nějakého cíle, EU vydává i „nařízení“ nebo „rozhodnutí“, která platí rovnou.
Řada potřebných zákonů navíc nemůže ani vzniknout, protože by byla ve střetu s právním rámcem EU.
Občan přitom nese důsledky takto přijatých zákonů, aniž má reálnou šanci podílet se na jejich vzniku a ovlivnit jejich obsah. Takže proč chodit k volbám?
Zde bych rád připomněl, že americká revoluce a válka za nezávislost vypukla pod heslem „no taxation without representation“. Američtí kolonisté prostě měli asi tak stejnou šanci ovlivnit rozhodnutí (jejichž důsledky nesli) přijímaná v Londýně, jako dnes občané ČR rozhodnutí přijímaná v Bruselu.
Jak to tedy dopadne o XXX let později?
Rizika pro bezpečnost vnitřní a vnější
Díky „relativizaci“ pravdy a podpoře minorit se dostáváme do situace, že některé skupiny občanů porušují bez reakce státu platná pravidla a zákony. Dochází k porušování rovnosti před zákonem, zásadního předpokladu fungujícího státu. Státní moc to přehlíží, díky kombinaci pohodlnosti a neschopnosti tyto problémy řešit.
Důsledky vidíme okolo sebe – zákony reálně neplatí v některých částech měst, a to nejen u nás – stačí navštívít některé čtvrti Paříže. Po občanech je státem vyžadována tolerance k menšinám, náboženstvím a minoritám, které tolerantní nejsou a toleranci si vykládají jako slabost.
Britský filozof rakouského původu Carl Popper to řekl jasně:
„Rozšíříme-li neomezenou toleranci i na ty netolerantní, nejsme-li připraveni bránit tolerantní společnost před útokem netolerantních, ti tolerantní budou zničeni a tolerance s nimi.Proto si musíme na záchranu tolerance vyhradit právo netolerovat netolerantnost„.
To platí ve stejné míře pro bezpečnost vnější. Zatímco řada muslimů je ochotna pro svou pravdu bojovat a pokládat život (ISIL), země EU díky relativizaci pravdy „bojují“ jen za svoji pohodlnost a plná břicha a masívně podporují své vlastní nepřátele.
Z tohoto hlediska je zajímavé, že přestože byl v roce 1930 den daňové svobody 12. 2., armáda měla prostředky a byla dobře vyzbrojena. Dnes je den daňové svobody v červnu a nejsme schopni plnit své závazky vůči NATO.
Co s tím?
- Je nezbytné si stále připomínat, že přednost musí mít svoboda a ne pohodlnost a plné břicho. A bohužel řada občanů ČR i EU naprosto nechápe, že bez svobody nebude časem ani pohodlí ani plné břicho. Prostě nesmí platit poněkud generalizující vtip “Co je to svoboda? Pro Američana něco, za co lze položit život, pro občana EU možnost výběru z deseti cestovních kanceláří”.
- Musíme se postavit heslu “My to zařídíme”, ať ho vyslovuje kdokoliv. Protože to vždy zařídí podle svého, ale za peníze všech. Stát prostě nesmí být chůvou a občan nesvéprávným dítětem.
- Je nezbytné se bránit proti lavině regulací, které kromě omezování svobody představují většinou i další skryté zdanění občanů.
To všechno nepůjde bez změny pravidel v EU, protože pokud bude stav rozhodování stále “o nás bez nás”, bez reálné možnost občanů to ovlivnit, situace nakonec povede k rozpadu EU nebo k její přeměně na direktivně řízený útvar se všemi důsledky pro své obyvatele.
K tomu je nezbytné nejen volit odpovídající politickou representaci, ale neustále si svoji svobodu hájit a rozšiřovat.
Prostě „Strom svobody je občas nutné zalít krví tyranů a vlastenců“.
Nezapomínejme na to a v dnešní „pokrokové“ době ho zalévejme alespoň svým potem….
Tomáš Vaněk
Předneseno na ideové konferenci Středočeské ODS 19. 11. 2014.