Zpráva z tisku 25.6. 2015:
Nizozemský soud nařídil vládě, aby do roku 2020 snížila emise skleníkových plynů přinejmenším o čtvrtinu. Informovaly o tom světové agentury. Svým rozhodnutím vyhověl žalobě asi 900 občanů, podle nichž má vláda povinnost chránit obyvatele své země před hrozícím nebezpečím, včetně důsledků klimatických změn. http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nizozemsky-soud-naridil-vlade-snizit-do-peti-let-emise-o-ctvrtinu
Ekologické hnutí Greenpeace zvažuje v ČR žalobu, která bude požadovat po vládě snížení emisí. ČTK o tom informoval mluvčí Greenpeace ČR Lukáš Hrábek. http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/zalobu-na-stat-kvuli-emisim-zvazuji-po-uspesnem-holandskem-soudu-i-aktiviste-v-cr
Pokud výše uvedené zprávy nelžou, jsme na začátku konce zastupitelské demokracie.
Ponechám teď stranou otázku, jak může jakýkoliv soud vědět, že snížením emisí skleníkových plynů lze ovlivnit změny klimatu, když jde zatím jen o nepotvrzenou hypothesu a skutečnost, že celé Holandsko má na tuto situaci zcela marginální vliv.
V mé úvaze jde o záležitost daleko podstatnější a tou je sama existence zastupitelské demokracie. Její podstatou je “vláda lidu” a rozdělení mocí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Pokud je tedy Nizozemsko stále demokratickým státem a pokud tam ještě existuje zastupitelská demokracie, je výše uvedené rozhodnutí soudu ve své podstatě nesmyslné.
Vláda totiž produkuje skleníkové plyny jen prostřednictvím metabolismu svých členů. A opravdu nevím, jak má toto na základě rozhodnutí soudu omezit. Snad méně dýchat, omezit konzumaci nadýmavých potravin a doma nikdy netopit.
Pokud naopak má vláda zakázat produkovat skleníkové plyny jakýmkoliv dalším subjektům, může tak učinit jen prostřednictvím zákona. A o zákonech jak známo rozhodují poslanci, kteří byli zvoleni občany na základě volebních programů a osobních preferencí. A těm může soud těžko nařídit, jak mají hlasovat, aniž by tím popřel základy, na kterých parlamentní demokracie stojí.
Zde jde o názorný příklad toho, proč parlamentní demokracie nevyhovuje zeleným aktivistům – většina občanů totiž jejich ideologii nesdílí a dosáhnout svých cílů parlamentní cestou evidentně nemohou.
Pokoušejí se o to tedy jinak. A ostatní občané si musí uvědomit, že pokud by 900 aktivistů mělo mít v demokratickém státě větší “váhu” než občané ve svobodných volbách, nejde již o zastupitelskou demokracii, ale o diktaturu.
Ostatně v ČR to řada lidí pochopila už dávno a zelené aktivisty překřtila na “melounisty”. Myslím, že není třeba vysvětlovat proč. Ale je nezbytné si to stále připomínat. Už teď totiž jejich aktivity stojí občany nemalé prostředky. A jak plyne z výše uvedeného, může to být ještě horší.