Tak jsme se konečně dočkali – po dnech bezobsažných blábolů představila EK něco konkrétního. Kdo čekal jasná opatření na obranu hranic nebo konkrétní akci proti teroristům, byl nepochybně usvědčen z naprosté naivity.
Komise totiž navrhla omezení prodeje a držení zbraní v EU, tedy omezení svobod a práv svých vlastních občanů.
Těžko si lze představit v dnešní situaci něco více absurdního. EK, která není schopna ani ochotna udělat něco pro zvýšení bezpečnosti občanů, navrhuje jejich odzbrojení a tím faktické zhoršení jejich bezpečnosti.
Nikdo soudný si totiž nemůže myslet, že s teroristy lze bojovat pomocí razítek, a že lze tímto způsobem reálně omezit jejich přístup ke zbraním. Pokud je totiž již dávno nemají, obstarají se je nelegálním způsobem jako vždy.
Jediným, na koho navrhovaná opatření dopadnou, budou běžní občané.
Z historického hlediska se tak vlastně zvolna vracíme do dob nacistické okupace či do dob „reálného socialismu“. Jedna z prvních věcí, kterou oba výše zmíněné režimy po získání moci udělaly, byla totiž přísná kontrola zbraní a naprostá změna liberálního přístupu k jejich držení, který existoval za Rakouska-Uherska a První republiky.
Také proto bylo zrušení těchto omezení jedním z prvních kroků po roce 1989.
Návrh EK nepředstavuje tedy nic jiného než návrat zpět do doby nesvobody.
Navíc je pozoruhodné, jak rychle byl připraven. S největší pravděpodobností tedy nejde o návrh nový, ale jen o oprášené materialy Cecilie Malmström, která se o něco podobného pokoušela již v loňském roce (např. http://www.vanektomas.cz/2014/05/09/strucna-historie-drzeni-a-noseni-zbrani-v-ceskych-zemich-a-iniciativa-komisarky-ek-cecilie-malmstrom/). Je tedy více než pravděpodobné, že útok v Paříži slouží EK jen jako vhodná záminka konečně realizovat své dávné plány.
Je velice obtížné si představit, co vlastně EK částečným (zatím, další kroky budou jistě následovat) odzbrojením svých vlastních občanů (a faktickým posílením teroristů) sleduje. Pokud si vzpomenu na slova jednoho z „otců zakladatelů“ George Washingtona „Svobodní lidé by nejen měli být ozbrojeni a disciplinovaní, ale měli by mít dostatek zbraní a munice, aby uhájili svou nezávislost před kýmkoliv, kdo by je chtěl utlačovat – včetně jejich vlastní vlády“, nelze vyloučit, že se EK a další „elity“ bojí svých vlastních občanů více než teroristů.
Ale ať už je tomu jakkoliv, představuje pro nás (nejen) tento návrh nepochybně bezpečnostní riziko. To ostatně představuje i celá migrační politika EU.
A je tedy na místě otázka, zda je žádoucí, aby o nás mohli současné Euroelity tímto způsobem rozhodovat, a zda by naopak nebylo žádoucí a rozumné jim toto právo omezit či odebrat.
Tomáš Vaněk