EU, Politika, Úvahy a komentáře

NESLAVNÉ VÝROČÍ

Ačkoliv je teď aktuální volba presidenta USA,  neměli bychom zapomínat i na události jiné,  jejichž  dopady na náš stát a každého z nás jsou  a budou možná ještě závažnější.

Proto chci připomenout, že  3.11. 2009  podepsal  president  České republiky Václav Klaus jako poslední v Evropě Lisabonskou smlouvu.

Není to moc dávno – ale dost dávno na to, aby řada našich občanů pozapomněla o co vlastně šlo a jaké to má a bude mít pro nás pro všechny důsledky.

Takže velice stručně o čem ta smlouva je.  V řadě diskusí, které jejímu podpisu předcházely,  definoval její „základní parametry“, Parlamentní institut takto:

„Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské smlouvě  znamená oslabení vlivu České republiky v Radě, a to jak absolutně, tak i ve vztahu k velkým členským státům.“

„Výrazné omezení práva veta a rozšíření  hlasování kvalifikovanou většinou na větší počet oblastí. Lisabonská smlouva rozšiřuje možnosti použití tohoto způsobu rozhodování celkem o 68 oblastí,   z toho u 19 oblastí se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování  a 49 oblastí je zcela nových. V historii Unie představuje toto rozšíření dosud největší  posun. Z „citlivých“ oblastí jde například o vízovou, azylovou a přistěhovaleckou  politiku, energetiku, dopravu  a mnoho dalších“.

Je důležité si uvědomit, že tento posun fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování a tak likviduje  v těchto oblastech suverenitu naší země  a činí z ní závislé území pod správou vyšší moci.

A o tom, že se tak děje není sporu – až příliš často totiž slýchám od zákonodárců  „napříč politickým spektrem“ větu „je to pitomost, ale schválit to musíme“.

Asi exemplárním příkladem toho, jak a v jakém rozsahu se výše uvedené obavy naplnily, je migrační krize a s ní související snaha o zavedení kvót.

Jde totiž o věc kvalitativně jinou  než řada předchozích “direktiv” a “nařízení”, především z hospodářské oblasti,  kde lze říci že jde “jen” o peníze a řada aktérů se domnívá, že se jich to netýká.  Ani to sice není pravda, protože vše nakonec zaplatí občané,  ale většina z nich to ještě zcela nevnímá.

Nicméně v případě migrační krize už nejde “jen” o peníze, ale začíná jít doslova a do písmene “o krk”.

A troufám si říci, že to tak v České republice chápe převažující většina občanů.  Na rozdíl od EUroelit se opět převažující většina občanů domnívá, že jen oni mají právo rozhodovat o tom, koho si “k sobě domů” nastěhují.

EUroelity se naopak z důvodů obtížně pochopitelných (to by bylo na samostatný příspěvek) rozhodly,  že nám sem prostě nastěhují koho chtějí a prosadily kvóty.

Těžko si lze představit křiklavější porušení suverenity státu a práva jeho občanů o sobě rozhodovat.

Zde bych jen připomenul, že  něco podobného u nás prováděli komunisté v 50tých letech.

EUroelitám tento krok umožnila Lisabonská smlouva, která převedla “vízovou, azylovou a přistěhovaleckou  politiku” do oblastí, kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Naprosto se tak naplnily obavy všech,  kteří před podpisem LS právě z těchto a dalších důvodů varovali, včetně mne (http://www.vanektomas.cz/2008/12/07/lisabonska-smlouva-a-zastupitelska-demokracie/).

Naopak naprosto nekompetentně dnes vyznívají hlasy zastánců podpisu.  Z nich asi nejsměšnější je projev  Z. Roithové, kandidátky na prezidenta ČR, který lze stále najít na youtube přes snahy ho vymazat.  Nelitujte času a najděte si ho.. tolik naivity, neprozíravosti a slepého EUronadšení se jen tak nevidí.

Toto je v současné době nejkřiklavější výsledek nerozvážného podpisu Lisabonské smlouvy a není to zdaleka konec, ještě je ve hře bezvízový styk s Tureckem.

Bohužel je třeba si uvědomit, že pořád jde jen o jednu z  68 oblastí, kde bylo díky LS prosazeno hlasování kvalifikovanou většinou.  Opravdu si ještě dne někdo myslí, že to bylo a je v zájmu občanů České republiky?

Myslím, že nebudu daleko od pravdy tvrzením, že Lisabonská smlouva,  přesněji řečeno její aplikace, přispěla i k brexitu, protože pro řadu občanů UK už toho všeho bylo “trochu moc”.

Pokud v těchto souvislostech pohlédnu na domácí politickou scénu, musím říci, že z ní žádnou radost nemám.

Především nechápu, proč jsem dosud od žádného zákonodárce, který prosadil podpis LS (seznam mám), neslyšel veřejně pronesenou prostou a lidskou omluvu – byla to chyba (případným výjimkám se omlouvám).

Ale to je pohled do minulosti.

V současné době bych očekával jasnou vizi “co s tím”.  Je totiž jasné, že s 2% hlasů bude Česká republika přehlasována kdykoliv, když si to velké státy usmyslí.  Proto by bylo žádoucí  navrhnout a prosadit cestu, jak toto riziko minimalizovat.  A jsem zvědav,  zda se najde relevantní strana, která se této výzvy chopí.

Vaněk

  1. 11. 2016

www.vanektomas.cz