Na základě směrnice se omezí držení krátkých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než dvacet nábojů a dlouhých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než deset nábojů. Nelegální se stanou také dlouhé střelné zbraně se skládací či teleskopickou pažbou. Registrace se bude týkat i zbraní upravených pro slepé náboje. Repliky historických zbraní pak budou muset být uloženy v trezoru či zaregistrovány na policii. I zde budou muset mít majitelé zbrojní průkaz.
Nešťastná symbolika i konkrétní náklady
Z politického hlediska jde v našich dějinách o třetí omezení práva občanů v této oblasti. Po liberálních pravidlech platících za Rakouska-Uherska a první republiky přišlo drastické omezení nejprve v době třetí říše a později za komunistického režimu. A teď přichází třetí, od Evropské unie.
Pokud jde o ekonomické dopady, musíme počítat se znehodnocením majetku občanů, ale i s následnými vynucenými náklady. Podle odhadu ministerstva vnitra se změny dotknou asi 40 000 původně automatických zbraní, 400 000 krátkých poloautomatických zbraní s kapacitou vyšší než 20 nábojů a zhruba milionu zásobníků. Nová povinnost registrace a nezbytnost obstarat si zbrojní průkaz se se bude týkat statisíců případů. Veškeré tyto náklady ponesou občané a stát.
Méně zbraní – větší bezpečí?
Často se zmiňuje, že větší regulace zbraní pomůže v boji s terorismem. Směrnice však občany samozřejmě před ničím neochrání. Nikdo soudný si totiž nemůže myslet, že s teroristy lze bojovat pomocí razítek a že jim lze přístup ke zbraním nějak reálně omezit. Pokud je totiž již dávno nemají, obstarají se je nelegálním způsobem, tak jako vždy.
V zemích s nezvládnutou integrací imigrantů naopak často vzniká pocit, že skutečným cílem směrnice je snaha omezit možnost občanů efektivně se bránit. Vím, že to může někomu připadat paranoidní – ale na druhou stranu, jak říká staré anglické přísloví, „když něco chodí jako kachna, kváká jako kachna a vypadá jako kachna… tak je to kachna.“
Takže stručně řečeno – směrnice občany před terorismem neochrání a bezpečnostní situaci může naopak ještě zhoršit. Naruší totiž existující právní jistoty občanů a způsobí, že část zbraní zbytečně přejde do ilegality.
Nikdo soudný si nemůže myslet, že s teroristy lze bojovat pomocí razítek.
Jednotný český odpor
Směrnice v současném znění byla a je neakceptovatelná v podstatě pro všechny politické strany. Takovou jednotu napříč politickým spektrem jsem ještě nezažil. Při hlasování o usnesení Poslanecké sněmovny ji odsoudilo 142 poslanců ze 144 přítomných.
Vláda naopak zaujímá tradičně „vstřícné“ čili vyhýbavé stanovisko, což se ostatně ukázalo i v případě návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který neprošel jako vládní návrh a je projednáván jako poslanecký.
Velký dík patří téměř všem našim europoslancům, kteří byli aktivní v průběhu celého vyjednávání a také připravili pozměňovací návrhy na plenární hlasování. Je smutnou vizitkou demokracie v EU, že hlasování o nich nakonec nebylo umožněno.
A co dál?
Jak kdysi řekl G. Orwell: „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“
Schválením směrnice v EP tedy celá záležitost nesmí skončit. Pokud nechceme připustit toto omezení práv a svobod našich občanů, zbývají teď na úrovni EU tři možnosti: Zaprvé začlenění legálních nositelů střelných zbraní do systému bezpečnosti státu (v současnosti navrhovaný zákon, který by umožnil platnost zbraňové směrnice částečně nebo úplně eliminovat, aniž by měnil platný zákon o střelných zbraních a střelivu). Druhá varianta je odmítnutí implementace jako takové, třetí je žaloba na evropskou směrnici. Všechny tyto možnosti jsou v současné době ve hře.
pravybreh, 13.4. 2017