Donald Trump před nedávnem oznámil odstoupení USA od Pařížské dohody. Oslabí to klimatický alarmismus?
Paradoxně nikoliv. Odstoupení USA od klimatické dohody znamená odchod hlavního plánovaného „plátce“ klimatických odpustků a zároveň i další snížení možnosti dosažení plánovaných (byť nereálných) cílů z technického hlediska.
Nicméně klimatický alarmismus není založen na jakémkoliv racionálním uvažování. Jeho cílem je odvrátit myšlení voličů od každodenní reality, od neplnění volebních slibů a od výsledků politik provozovaných politiky v reálném čase. A navíc – případné hospodářské problémy lze snadno „svést“ na opatření, nezbytně nutná k „záchraně světa“.
Tento postup je zcela bez rizika – jen málo evropských voličů je evidentně ochotno vzít do ruky kalkulačku a spočítat si cenu „boje za záchranu světa“ a jeho možnou efektivitu. A má to i další aspekt. Lze říci, že problém „klimatické změny“ přišel pro politiky toužící po vzniku evropského superstátu jako na zavolanou. Po všech minulých a současných problémech se zoufale hledal a hledá důvod pro „společnou“ agendu. A zde je – EUropa v popředí boje za „záchranu lidstva“.
A úplně naposled – peníze a zase jen peníze. Dotace na obnovitelné zdroje, úplatky zeleným aktivistům, dotace ekonomicky neudržitelným „zeleným činnostem” a tvorba „zelených pracovních míst” za peníze všech občanů, masírovaných dnes a denně hesly o ochraně přírody a záchraně světa a nutnosti „platit odpustky”.
V tom všem mají politici především EU hodně nainvestováno, takže toho sami od sebe nenechají. A není bohužel příliš nadějné očekávat od občanů EU „masírovaných” zelenými idejemi dnes a denně racionální uvažování.
Takže očekávám spíše zcela zběsilou kritiku Trumpa a úpornou snahu držet se současného konceptu. Nic jiného totiž především euroelitám nezbývá – ke lži se přiznat celkem logicky nemohou.
Psáno pro Newsletter Institutu Václava Klause, červen 2017