NESLAVNÉ VÝROČÍ
A zase máme nějaké výročí….. 3.11. 2009 podepsal president České republiky Václav Klaus jako poslední v Evropě Lisabonskou smlouvu.
Není to moc dávno – ale dost dávno na to, aby řada našich občanů pozapomněla o co vlastně šlo a jaké to má a bude mít pro nás pro všechny důsledky.
Dlouho jsem přemýšlel, co a jak k tomu napsat. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu tvořit text nový, ale že připomenu svůj projev na kongresu ODS v roce 2008. Je totiž stále zcela aktuální a bohužel jsem se v popisu důsledků tohoto podpisu moc nemýlil, především v jeho důsledku pro systém zastupitelské demokracie. Až příliš často totiž slýchám od našich poslanců „napříč politickým spektrem“ větu „je to pitomost, ale schválit to musíme“. Ale posuďte sami…..
LISABONSKÁ SMLOUVA A ZASTUPITELSKÁ DEMOKRACIE
Úvodem
O obsahu LS zde již mluvila či bude mluvit řada diskutujících, takže bych zde jen zcela stručně shrnul její, abych tak řekl „základní parametry“, tak jak je definoval Parlamentní institut.
„Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské smlouvě znamená oslabení vlivu České republiky v Radě, a to jak absolutně, tak i ve vztahu k velkým členským státům“
„Výrazné omezení práva veta a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na větší počet oblastí. Lisabonská smlouva rozšiřuje možnosti použití tohoto způsobu rozhodování celkem o 68 oblastí, z toho u 19 oblastí se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování a 49 oblastí je zcela nových. V historii Unie představuje toto rozšíření dosud největší posun. Z „citlivých“ oblastí jde například o vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku, energetiku, dopravu, a mnoho dalších“.
A jejich faktické důsledky –
Tento posun fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování a tak likviduje v těchto oblastech suverenitu naší země a činí z ní závislé území pod správou vyšší moci.
Co na to ODS?
ODS a její představitelé si byli těchto rizik vždy vědomi, o čemž svědčí řada materiálů a prohlášení – například:
Předávání stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národních států na úroveň EU je v zájmu velkých, nikoliv malých evropských zemí. Takový superstát Evropa by byl ve skutečnosti ovládán skupinou několika velkých států, zatímco ty ostatní by sloužily pouze jako stafáž. (když do EU tak s ODS – programový leaflet k referendu o vstupu ČR do EU 2003)
Přijetí evropské „ústavy” je pro ČR ve všech ohledech nevýhodné, protože zhoršuje naše postavení v EU oproti stávajícímu stavu. Proto je třeba tento smluvní dokument odmítnout. (Modrá šance 2004).
„Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou”. XVII kongres ODS v roce 2006
Situace dnes
Musím se přiznat, že jsem nepochybně naivní… ale možná že to bude věkem a jiným způsobem myšlení. Pořád jsem nedokázal pochopit, jak je možné, že volení politici, kteří mají dle ústavy representovat zájmy lidu a jsou proto voleni každé 4 roky v demokratických volbách, nekřičí jako jedna žena a jeden muž.
Lisabonská smlouva NE.
Trochu mne také zmátl vicepremiér Vondra svým vystoupením před US… jeho stanovisko k přenosu pravomocí bylo dlouhé a předlouhé… když jsem z něj vypustil slova nepodstatná znělo totiž asi takto „Česká republika přesunem pravomocí o pravomoce nepřijde, neb bude mít stále pravomoce v oblastech, kde k přesunu pravomocí nedojde….“
Což by se dalo přeložit asi jako „neni pravda, že jste při krachu banky přišel o peníze protože Vám pořád zůstaly ty 2 Kč, co máte v kapse“ .
Nicméně – pak jsem konečně prohlédl. Máme zde zcela nový typ politiků, možná i v ODS, který nepochybně existoval již dávno, ale jednak byl v menšině a jednak svou jinakost raději skrýval.
Jde o politiky, kteří svojí roli pojímají výhradně jako obchodní záležitost, bez jakýkoliv emocí a závazků ke komukoliv – státu, občanům, voličům….. prostě obchod, který se posuzuje výhradně podle nákladů a výnosů.
Takovým politikům působí „vůle lidu“ evidentně problém… musí totiž neustále řešit „konflikt zájmů“ svých a toho zpropadeného „lidu“.
A tohoto problému je definitivně zbaví Lisabonská smlouva.
Zbaví je toho, co jim dělá největší potíže – vůle voličů.
Pokud totiž politik pojímá politiku ne jako službu lidu či státu, ale jak zdroj moci a příjmů, představuje pro něj lid a voliči problém – je totiž tlačen k tomu, aby kromě svých prosazoval i jejich zájmy. A právě tohoto problému je LS zbaví – bude se rozhodovat prostě podle direktivy 458/4/B par. 2/n schválené dne…..
Takový politik – spíše vysoký EUrouředník (dříve říšský místodržící) bude muset prosazovat vůli voličů jen občas a tak nějak zvláštně – občas odjede do Bruselu vybaven váhou hlasů 2,2%, zúčastní se řady recepcí, pohovoří s kolegy stejně velkých zemí, nechá se od šéfů velkých zemí v závislosti na pohlaví políbit nebo poplácat po rameni a při koktejlu se domluví, jak to tedy zítra bude.
Druhý den na zasedání bude vášnivě prosazovat zájmy občanů – aby si všimla media – v rámci předem domluvené hry. A večer při recepci se tomu budou společně smát.
Při návratu domů bude zdůrazňovat, kolik košil propotil, ale že se mu bohužel nepodařilo najít dostatečné množství spojenců pro návrh ČR, takže překvapivě zvítězil návrh Francie. A že on ho sice nepokládá za optimální, ale že byl ve většinovém hlasování schválen a že jsme tudíž povinni ho implantovat do našeho právního řádu na základě Lisabonské smlouvy, která je pro nás ovšem celkově výhodná.
Neopomene dále zdůraznit, že i příště v zájmu občanů ČR propotí stanovené, či možná ještě větší množství košil.
Neřekne ovšem, že to bude, jako obvykle, jediný výsledek jeho bruselského jednání.
A najatá media ho budou chválit a oslavovat, jak bojuje za zájmy státu a jeho občanů.
A protože zasedání Evropské rady nejsou zase tak často, bude moci využít zbylého času k posilování postavení, rozdělování prebend podporovatelům a matení voličů.
A pokud bude svěřené teritorium administrovat dobře, bude za to nakonec odměněn teplým místem v Bruselu.
Podobně na tom budou poslanci…. povinnou implementaci či transpozici z Bruselu přicházejících direktiv ponechají na bedrech sekretariátu a sami se budou věnovat jiným problémům.
Občas se samozřejmě děsně servou o zákon, který zcela vyjímečně nepřiputuje z Bruselu – třeba zda ten a ten den bude dnem památným či přímo státním svátkem….
Tématem voleb jíž nebude celkové směřování státu, změna zákonů, postavení občana vůči státu či energetická politika…. mediálně tvarovaní manekýni budou občanům slibovat kolik peněz získají z Bruselu (tedy z peněz které tam občané napřed poslali) a jak budou v Bruselu prosazovat v zájmu občanů to či ono – například snížení kvóty afrických přistěhovalců, které musíme dle „společné přistěhovalecké politiky“ přijmout (jak to dopadne, bude ovšem předem jasné každému, kdo ovládá trojčlenku).
Je samozřejmě otázkou, jak dlouho bude občanům trvat, než to prohlédnou… nicméně v každém případě prohlédnou pozdě… a jimi demokraticky volené orgány jim vysvětlí, že je to zcela a úplně jejich chyba… podle ústavy platné v době, kdy se schvaloval Lisabon, byl přece zdrojem veškeré státní moci lid.
A „lid“ ani necekl – tak co se diví……
Důsledky pro ODS
Nicméně naši voliči i naši členové se diví jinak a včas – velice dobře si pamatují názory ODS a jejich představitelů ještě těsně před tím, než Mirek Topolánek exemplárně porušil usnesení kongresu a podepsal LS. Vědí velice dobře, že to, co napsal Jan Zahradil před vstupem do EU je pravda – „Předávání stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národních států na úroveň EU je v zájmu velkých, nikoliv malých evropských zemí. Takový superstát Evropa by byl ve skutečnosti ovládán skupinou několika velkých států, zatímco ty ostatní by sloužily pouze jako stafáž“.
Svůj „podiv“ již někteří z nich vyjádřili v krajských volbách – voliči ODS prostě nechtějí, aby jim někdo mluvil do „jejich věcí“… a je jim jedno jestli to „mluvení“ bude pocházet z Prahy (proto nechtějí vládu levice) nebo z Bruselu (a proto nechtěli Evropskou ústavu a nechtějí ani Lisabonskou smlouvu). A nechtějí, aby Česká republika „sloužila velkým státům pouze jako stafáž“
A vzhledem k tomu, že jeden výprask ODS evidentně nestačil, vystaví nám nepochybně další „účet“ při volbách do EU Parlamentu, buď svojí neúčastí nebo podporou někoho jiného. A to bez ohledu na směšná tvrzení typu „80% voličů ODS podporuje LS“.
Závěrem
Já osobně se cítím být zavázán jak usnesením kongresu, tak i představou, že samostatnost a suverenita státu stojí vysoko nad ostatními zájmy. Proto nikdy nic takového jako je LS nepodpořím.
A půjdu ještě dál – nikdy nepodpořím nikoho, kdo něco takového podepíše – a to ani kdyby kandidoval na místo nosiče na nádraží.
Co uděláte Vy, nevím… jen Vás prosím, abyste se trochu povznesli nad každodenní politiku, lokální zájmy a hašteření a zamysleli se nad tím, jak budete svůj případný neodvolatelný podpis po zbytek svého života vysvětlovat nejen občanům, ale i svým dětem …
A pana Topolánka bych rád požádal, aby zvážil, zda opravdu touží po tom, být zapsán do historie jako další hrobař samostatnosti a suverenity našeho státu na dobu běžně označovanou jako „dočasně“.
A možná, že by bylo pro nás všechny nejčistší nechat rozhodnout o LS ty, kterých se to týká především – občany tohoto státu referendem.
Předneseno na kongresu ODS 7.12. 2008