Přivítám každého, kdo tu chce žít. Pokud bude dodržovat naše zákony a přizpůsobí se pravidlům, která dodržujeme.
Nelžeme si do vlastní kapsy?
Řada lidí ve svém postoji k přijímání uprchlíků říká zhruba toto „Přivítám každého, kdo tu chce žít. Pokud bude dodržovat naše zákony a přizpůsobí se pravidlům, která dodržujeme“.
Už tento názor jaksi pomíjí faktor ekonomický, protože pokud půjde o větší počet lidí, budou náklady s tím spojené neúnosné. Nicméně daleko podstatnější je druhá polovina výroku „Pokud bude dodržovat naše zákony a přizpůsobí se pravidlům, která dodržujeme“.
To je totiž něco, co pokládám v obecné rovině za zcela nereálné – zdůrazňuji v obecné rovině, výjimky jsou jistě možné. Důvod, proč to pokládám za nereálné, je založen na dlouholetých zkušenostech okolních zemí, kde se stal pravý opak. Mám osobní zkušenost s předměstími Paříže a některými částmi Velké Británie. Laskavý čtenář jistě doplní předměstí Stockholmu a další místa v Evropě.
Nikde totiž nedošlo k „dodržování zákonů a přizpůsobení se pravidlům“. Právě naopak. Vznikly tam prostě „státy ve státě“, kde místní zákony a pravidla neplatí a kde policistu není ani vidět. A co nejhorší, tamní vlády to z pohodlnosti, neschopnosti a zbabělosti tolerovaly a stále tolerují. Těch příkladů je celá řada, jsou dlouhodobé, a situaci obvykle nenapravil ani nástup další generace – spíše ji z řady důvodů, které lze nalézt v literatuře, zhoršil.
Ostatně pokud si představím sám sebe např. v Číně, se kterou mám také zkušenost, jistě bych tam dodržoval místní zákony, ale s pravidly už si jist nejsem. Tamní pravidla ve své šíři jsou totiž pro mě stejně vzdálená a nepochopitelná jako pravidla české vesnice pro někoho z Afriky. Nicméně i zde je podstatný rozdíl, který je dán tím, že mi nebyla po generace vštěpována nezbytnost podmanění si území, na kterém žiji, a naprostá nadřazenost mého náboženství, jak je tomu v případě Islám.
Proto pokládám představu o „dodržování zákonů a přizpůsobení se pravidlům“ ze strany převažujícího množství současných migrantů za zcela nereálnou. A nejen to. Tento přístup naplňuje totiž v podstatě občas citovanou Einsteinovu definici šílenství – „šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“
Nemyslím si totiž, že by naše vláda dokázala to, co nedokázaly dlouhodobě vlády Francie a Velké Británie, kde se to „dodržování zákonů a přizpůsobení se pravidlům“ prostě nepovedlo. A ti, co se nepřizpůsobili, v těchto zemích bez problémů zůstávají – nikdo je neposílá „zpět“. Stát tím mimo jiné rezignuje na plnění jedné ze svých hlavních funkcí, kterou je zajištění vnitřní bezpečnosti a dodržování zákonů. Je tedy otázkou, za jak dlouho a jak dojde ke změně „společenské smlouvy“. Protože občan, kterého stát nechrání, se bude zcela logicky chtít chránit sám.
Takže se musím přiznat, že z hlediska dlouholeté zkušenosti a předběžné opatrnosti pokládám experimenty tohoto typu za vysoce rizikové a politicky nezodpovědné. To, že celá EU včetně naší vlády celý problém jen odsouvá a politici „strkají hlavu do písku“, aby v klidu přežili svá volební období, pokládám za hluboce zbabělé a nezodpovědné vůči občanům.
Jistě mi bude vytýkáno, že nenabízím řešení problému uprchlíků. To ale není cílem této mé úvahy. Cílem je jen poskytnout další aspekt tohoto problému. Celkový názor si musí každý udělat sám. Nicméně lhát si do vlastní kapsy, žádné dobré řešení přinést nemůže.