Evropský parlament schválil směrnici o zbraních. Co tomu říkáte?
V zásadě to není překvapivé. Tyto snahy má Evropská komise již delší dobu, minimálně od roku 2013, kdy šlo o aktivity komisařky Cecilie Malmström. K dalšímu pokusu došlo v roce 2015, kdy Evropská komise oficiálně v odezvě na teroristické útoky ve Francii navrhla ve svém „Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 91/477 / EHS o kontrole nabývání zbraní a střeliva“, zveřejněné 18.11.2015, omezení prodeje a držení zbraní v EU, tedy omezení svobod a práv svých vlastních občanů.
O absurdnosti tohoto návrhu nebylo a jistě není potřeba někoho přesvědčovat. Bylo zcela nepochopitelné, proč EK, která není schopna, ani ochotna udělat něco pro zvýšení bezpečnosti svých občanů, navrhuje jejich odzbrojení a tím faktické zhoršení jejich bezpečnosti. Navíc se už v průběhu jednání ve výboru IMCO Evropského parlamentu doslova v “přímém přenosu” ukázalo, že zástupci komise nejen že nemají pro řadu svých tvrzení žádné podklady, ale že zcela vědomě lžou a že je jim úplně jedno, že je to zřejmé nejen členům výboru, ale i odborné střelecké veřejnosti. V závěru jednání to pod tlakem argumentů i veřejně přiznali “chtěli jsme to udělat stejně”. Prostě schválení evidentního a nic neřešícího nesmyslu se pro EK stalo prestižní záležitostí pod heslem “něco zakázat musíme”.
A co tedy směrnice zakazuje a přikazuje?
Pokud jde o zcela konkrétní obsah schválené směrnice, je nezbytné počkat na závazné “konsolidované znění”. Nicméně již v této době je jasné, že půjde o následující oblasti.
Na základě směrnice se omezí držení krátkých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než dvacet nábojů a dlouhých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než deset nábojů. Nelegální se stanou také dlouhé střelné zbraně se skládací či teleskopickou pažbou. Registrace se bude týkat i zbraní upravených pro slepé náboje. Repliky historických zbraní pak budou muset být uloženy v trezoru či zaregistrovány na policii. I zde budou muset mít majitelé zbrojní průkaz.
Jaký to bude mít dopad v ČR a jaký v EU?
Dopady schválení směrnice v ČR lze rozdělit do dvou kategorií, politický a věcný. Z politického hlediska je nutno zmínit fakt, že v našich dějinách jde o třetí omezení práva občanů v této oblasti. Po liberálních pravidlech platících za Rakouska-Uherska a první republiky, přišlo drastické omezení v době III. říše a po ní za komunistického režimu. A teď přichází třetí, od Evropské unie. Tuto symboliku ještě podtrhuje datum schválení směrnice, v předvečer 15. 3., dne kdy došlo k obsazení zemí Čech, Moravy a Slezska Německem a vzniku nesvobodného protektorátu. Jde prostě o výrazné omezení práv a svobod občanů oproti současnému stavu.
Druhou stranou mince jsou dopady ekonomické, protože dojde nejen k znehodnocení majetku občanů, ale i k následným vynuceným nákladům jak na straně občanů tak na straně státu. Podle odhadu MV ČR půjde v případě poloautomatických zbraní upravených z původně automatických asi o 40000 zbraní, v případě krátkých poloautomatických zbraní s kapacitou vyšší než 20 nábojů až o 400 tisíc zbraní a cca 1 milion zásobníků. Nová povinnost registrovat doposud neregistrované zbraně se bude týkat statisíců zbraní, stejně tak nezbytnosti si nově obstarat zbrojní průkaz.
Veškeré tyto náklady ponesou občané a stát a přitom půjde o prostředky doslova “vyhozené oknem”.
A jaké budou ty dopady na EU?
S tím se samozřejmě každá země bude muset vyrovnat po svém. Nicméně co lze odhadnout se značnou přesností je výrazná změna vztahu řady občanů našeho státu k současné EU. Pokud si uvědomíme, že v současné době vlastní zbrojní průkaz cca 300 000 našich občanů, jde dohromady s jejich rodinnými příslušníky o cca 1 milion občanů. A dodal bych, občanů “brunátných vzteky”. A ten vztek se bude ještě stupňovat, až na ně ustanovení směrnice reálně dopadnou. A oni tento svůj vztek, zklamání a nechuť přenesou na EU a musím říci, že plným právem.
A jaký to bude mít dopad na občany v souvislosti s migrační krizí a terorismem?
Ochrání je směrnice před terorismem, tak jak to tvrdí Evropská komise?
Tato směrnice občany samozřejmě neochrání před ničím. Nikdo soudný si totiž nemůže myslet, že s teroristy lze bojovat pomocí razítek, a že lze tímto způsobem reálně omezit jejich přístup ke zbraním. Pokud je totiž již dávno nemají, obstarají se je nelegálním způsobem, jako vždy.
Naopak, při známých problémech s kriminalitou v zemích, kde interaci migrantů nezvládli a nezvládají, vzniká u řady občanů pocit, že “tajným” cílem směrnice je snaha omezit možnosti občanů se efektivně bránit. Já vím, že to může někomu připadat až paranoidní – ale na druhou stranu staré anglické přísloví říká “když něco chodí jako kachna, kváká jako kachna a vypadá jako kachna.. tak je to kachna”.
Takže stručně řečeno – směrnice občany před terorismem neochrání a bezpečnostní situaci může v případě ČR ještě zhoršit. Naruší totiž existující právní jistoty občanů a nepochybně zvýší riziko přechodu části legálních zbraní do “ilegality”.
Co říkáte tomu, jak se k věci staví česká vláda a čeští politici?
Musím říci, že takovou jednotu “napříč politickým spektrem” jsem ještě nezažil. Prostě směrnice v současném znění byla a je neakceptovatelná v podstatě pro všechny politické strany. Její návrh sklidil u nás nesouhlas v podobě usnesení sněmovny. Proti směrnici bylo 142 poslanců ze 144 přítomných. Je to nepochybně způsobeno i tím, že během relativně dlouhého vyjednávacího procesu se do něj velice aktivně zapojila střelecká veřejnost, která navíc po technické stránce problematice rozumí daleko lépe, než celá řada “expertů” EK.
Pokud jde o vládu, zaujímá tradičně “EUrovstřícné” vyhýbavé stanovisko, což se ostatně ukázalo v případě návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který neprošel jako vládní návrh a je projednáván jako poslanecký.
Velký dík patří téměř všem našim europoslancům, kteří byli aktivní v průběhu celého vyjednávání a pozměňovací návrhy připravili i na plenární hlasování. Je smutnou vizitkou demokracie v EU, že hlasování o nich nebylo nakonec umožněno. Jak tedy hlasovali naši europoslanci?
Pro zamítnutí směrnice jako celku:
(ALDE) Charanzová, Dlabajová, Ježek, Telička, (ECR) Tošenovský, Zahradil, (GUE/NGL) Kohlíček, Konečná, Maštálka, (PPE) Polčák, Pospíšil, Šojdrová, Štefanec, Štětina, Svoboda, Zdechovský, (S&D) Keller Jan, Poc, Poche, Sehnalová, (EFDD) Mach.
Jediný, kdo směrnici podpořil, byl Niedermayer (PPE).
Pro schválení směrnice:
(PPE) Štětina, (S&D) Keller Jan
Proti: (ALDE) Charanzová, Dlabajová, Ježek, Telička, (ECR) Tošenovský, Zahradil, (GUE/NGL) Kohlíček, Konečná, Maštálka, (PPE) Polčák, Pospíšil, Šojdrová, Štefanec, Svoboda, Zdechovský, (S&D) Poc, Poche, Sehnalová, (EFDD) Mach
Zdržel se: (PPE) Niedermayer
Co je teď možné vlastně dělat? Jak se bránit? Lze to nějak bojkotovat, obejít?
Schválením směrnice v EP celá záležitost nejen nekončí, ale hlavně končit nesmí.
Pokud nechceme připustit toto omezení práv a svobod našich občanů, zbývají v současné době v rámci členství v EU tři možnosti – začlenění legálních nositelů střelných zbraní do systému bezpečnosti státu – v současnosti navrhovaný “ústavní zákon”, který by umožnil platnost “Zbraňové směrnice” částečně nebo úplně eliminovat, aniž by měnil náš současný platný a velice vyvážený “Zákon o střelných zbraních a střelivu”.
Druhá varianta je odmítnutí implementace jako takové, třetí je žaloba na Evropskou směrnici.
Všechny tyto možnosti jsou v současné době “v chodu”.
Česká republika připravuje žalobu na evropskou směrnici (je jistě otázkou, zda ji podá).
V legislativním procesu je poslanecký návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který podepsali poslanci z ČSSD, ANO, ODS a KSČM.
A pokud jde o implementaci, je zde jako první jasné vyjádření poslaneckého klubu ODS, které mimo jiné uvádí “Budeme aktivně bránit implementaci dané směrnice do české legislativy, a to i v případě, že ČR budou hrozit sankce”.
Sám za sebe pak mohu říci, že jako kandidát do letošních voleb do PS ČR budu všechny výše uvedené možnosti aktivně podporovat.
Jak kdysi řekl G. Orwell “Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.”
Proto bych rád připomněl, že přece vůbec nejde o zbraně, ke kterým může mít každý svůj vztah. Jde o práva občanů a o jejich svobodu volby. A je vlastně úplně jedno, z které strany nám všem ten “salám” ukrajují. Už teď je menší, než byl před deseti lety… a je nejvyšší čas říct DOST.