Před pár lety jsem se procházel po náměstí historického města Aix en Provence a podivoval se zazděným oknům v průčelí honosných, kdysi patricijských domů. Vysvětlení bylo, podle průvodce, prosté. Vládci města měli kdysi problémy, abych tak moderně řekl, s městským rozpočtem a hledali, kde z občanů „vyrazit“ další peníze.
Nebezpečný oxid uhličitý produkuje každý občan dle své váhy, metabolismu a fyzické aktivity. Je jistě hračkou pro ministerské úředníky vyrobit odpovídající převodní tabulky a danit každého od narození až do smrti.
Zdanili tedy výhled na náměstí. Občané (i bohatí) ovšem reagovali po svém – oželeli pohled na náměstí a „elity“ tam korzující, okna zazdili a hleděli dál jen do svých dvorků a zahrádek.
Jak dlouho tahle nesmyslná daň trvala, to už nám průvodce neřekl. Nicméně tato situace se mi vybavila při přečtení si posledních nápadů ministra financí, co ještě zdanit. Třeba taková „uhlíková daň“. Topit musí každý, i ten nejchudší, takže „erár“ nějaké peníze vyrazí z každého. Vysvětlení sice uvádí jako důvod evropský „boj“ proti změně klimatu, ale my starší, pamatující hesla „poručíme větru, dešti“, o tom víme své. Je to stejný nesmysl jako kdysi. Z odborného hlediska je vliv lidské činnosti na klima neprokázanou hypotézou.
Ještě horší je hledisko faktické – žádné velké ekonomiky světa nehodlají Evropskou unii v tomto ekonomicky sebezničujícím „boji“ následovat, takže i pokud bychom připustili, že evropské snažení nějaký efekt na klima má, bude v globálním měřítku zcela zanedbatelný.
Značný efekt ovšem má na kapsy a životní úroveň občanů, a to zvláště na nízkopříjmové skupiny v „nových“ zemích. A protože jistě netouží po tom, v zimě zmrznout, budou, zcela analogicky jako kdysi občané Aix en Provence, hledat jiné řešení… a to jistě životnímu prostředí příliš neprospěje.
Ministr Kalousek by tedy měl jako chlap přiznat, že nejde o klima, ale jen a jen o státní kasu. Nicméně v tomto případě jde o daň mimořádně nemravnou, protože selektivně nejvíc zatěžuje rodiny s nižšími příjmy, a tak doufám, že podporu poslanců nezíská.
Pokud naopak jde panu ministrovi opravdu o „boj“ proti změně klimatu a jeho cílem je opravdu zdanit produkci skleníkových plynů, navrhuji mu spravedlivější řešení.
Planetě nebezpečný oxid uhličitý (a další skleníkové plyny) produkuje totiž každý občan, i když každý jinak, dle své váhy a metabolismu. A samozřejmě dle fyzické aktivity, takže sportovci „škodí“ víc. Nicméně je jistě hračkou pro ministerské úředníky vyrobit odpovídající převodní tabulky a danit každého od narození až do smrti.
Každý občan se dostaví v pravidelném intervalu (např. 3 měsíce) na místně příslušný finanční úřad ke zvážení a změření, aby výše daně byla stanovena spravedlivě.
A úkolem Evropské unie pak bude prosadit tuto daň na celém světě a tak stále úspěšněji „bojovat“ proti změně klimatu.
Jen doufám, že to ministr Kalousek nevezme příliš vážně… A pokud by se mu snad toto řešení zalíbilo, doporučuji si vzpomenout, jak dopadla Železná lady s představou daleko méně propracované „daně z hlavy“.
3čec 2012(Hospodářské noviny)