První osobní zkušenosti s fungováním EU a „Bruselu“ mám od roku 1994 kdy jsem se stal členem různých expertní a evalučních komisí v oboru vědy a výzkumu.
Dnes s úsměvem vzpomínám na své tehdejší pocity – JÁ jedu rozhodovat do Bruselu…
Hruď se mi dmula pýchou….
Tento pocit byl nicméně záhy vystřídán rozpaky… co že se to tady děje? Vznosná slova o spolupráci a pravidlech… ale ze nimi vždy vždy osobní, skupinový čí „státní“ prospěch.
Ještě zajímavější byla účast v expertních skupinách o vědní politice…. delegáti z Francie kteří mluvili pouze lámanou (pokud vůbec) angličtinou, úředníci ministerstev kteří neměli pro jistotu názor na nic a na každém jednání byl někdo jiný. A pochopení systému rozhodování těch „nahoře“ v EK – když přesně vím co chci, ustanovím na řešení tématu řadu komisí, které vypracují stohy lejster. A v těch se vždy najde i to, co chci od začátku. Reálná ukázka „demokratického deficitu“.
A tak velice často těžce prosazené závěry expertních skupin a komisí zmizely kdesi „nahoře“. Na druhé straně jsem tam získal řadu zkušeností a přátel, ale i poznání, že uvažování zástupců „velkých zemí“ je, zvláště v zásadních záležitostech, uplně jiné než v případě zemí malých a středních.
Ti „velcí“ totiž vždy věděli, že pokud by usnesení bylo v rozporu s jejich zájmy, vždy se to „nahoře“ nějak zařídí.
Vzpomínám si také na hezký „přežblebt“ jistého vysokého úředníka EK, který se tak rozvášníl při líčení výhod „harmonizace“ že místo toho řekl „homogenizace“… nevím jak vy, ale já jsem nikdy netoužil a netoužím být „homogenizován“.
V roce 2004 jsem tak měl s fungováním EU nepochybně více zkušeností než leckerý čerstvě zvolený Europoslanec. A byl jsem z naivního EUrooptimisty definitivně převychován na EUrorealistu.
Proto jsem také v referendu o přistoupení hlasoval proti. Já se EU díky zkušenostem nebál… jen jsem se bál důsledků široce podporovaného slepého nadšení našich občanů kombinovaného s jejich naivitou a nezkušeností. Prostě jsme, jako stát, nebyli připraveni….. a někdy mám pocit, že nejsme na EUrorealitu připraveni ani dnes.
A to je jedna z věcí, které je třeba změnit.